mail@fotografion.cz
Fotografie historicky zachycovala realitu dříve zaznamenanou pouze zručnými malíři a kreslíři. S prvním přetvářením a experimenty se stala tvůrčí a stala se novým odvětvím umění. Její funkce zachycení reality jí zůstává a v době elektronizace a globalizace našeho světa je jeho zrcadlem a kronikou. Miliony lidí dnes digitálními fotoaparáty a mobilními telefony podávají svědectví o sobě, svých blízkých, zachycují realitu v jejích nejcitlivějších a nejdramatičtějších podobách a sdílí jí celosvětově. Samotná umělecká fotografie je pro mne akademickým oborem, kde se dá pohybovat někde na pomezí vkusu a kýče. Tomu se já vyhýbám.
Mým přístupem je užití fotografie pouze jako prvku k vyjádření toho, co chladná a pragmatická čočka objektivu nedokáže. Ale chci také ukázat to, co o sobě lidé a předměty neřeknou. Pocity, které, když se člověk zastaví a zaposlouchá, může vnímat, a které jsou těžko postižitelné.
Vytvářím fotoobrazy. Cesta k tomu byla dlouhá. Fotografii jsem se začal věnovat v osmdesátých létech, v době, kdy jsem pořídil Practiku MTL5B, a užíval si tmu vyvolávání filmů, červené světlo komory a vůni vývojky i ustalovače, ale také zklamání i nadšení, když zvětšovací přístroj vykreslil výsledky mé práce. A pak se objevily fotografie, lesklé, mokré a já viděl znovu na světle to, co bylo zachyceno čočkou. A nebyl jsem spokojený. Bylo to studené, zmražené, bez pohybu. Jen okamžik, zachycený a strnulý, ať jsem dělal cokoli. Až s digitální fotografií jsem objevil to, co mi fotografie nabízí – příběh, realitu a fikci v jednom jediném obrazu – díky vrstvám, prolínání, práci s lidmi, s věcmi, s hledáním pohledů a všeho, co s daným příběhem souvisí. A hlavně – neustálé objevování, pochyby, zkoumání – než se objeví výsledek. Samotná fotografie – to je pro mne začátek cesty. Až to další putování tématem přináší výsledek.